V naší zemi asi není nikdo, kdo by nevěděl, že slovo „robot“ vymyslel Josef Čapek na žádost svého bratra Karla. Vychází z českého slova robotovat, a stalo se synonymem pro uměle vytvořenou člověku podobnou bytost. Tito získali poměrně velkou popularitu ve vědecko-fantastické literatuře. Typickým příkladem může být ruský spisovatel Isaac Asimov, který dokonce vytvořil takzvané tři (později přidal ještě čtvrtý) zákony robotiky.
Až do dnešních dnů se to zdálo skutečně jako něco nemyslitelného. Avšak v současné době, zvláště s rozvojem umělé inteligence, se mnoho lidí začíná ptát, jak daleko doopravdy jsme od jejich vytvoření. Koneckonců, prostředky na to máme. Co nám tedy brání? Ve skutečnosti, ačkoliv o tom mnoho z nás ani neví, nám již dávno mnoho robotů pomáhá. Najdeme je ve výrobě, ale třeba i v lékařství. Problém je, že se ani zdaleka nepodobají lidem. Jsou to zkrátka přístroje, které provádí naprogramované úkony, pro které by jinak byla potřeba lidská práce.
Dobrá, ale proč tedy nevyrobíme „opravdové“ roboty? Jednoduše proto, že je to poměrně nepraktické. Většinou chceme, aby sloužili k danému specifickému účelu, a pro ten je obvykle vhodnější jiná konstrukce, než podobná člověku. Pravdou je, že člověku podobný stroj by příliš využití neměl. Musel by používat další nástroje, a to je zbytečné, když můžeme automatizovat ony nástroje samotné. Je to jednodušší a ekonomičtější cesta, a proto není divu, že jsme se po ní vydali.
V současné době to tedy vypadá, že klasičtí roboti, jak je známe z filmů a knih, zůstanou právě jen a pouze ve filmech a knihách. Jakkoliv se to může zdát úsměvné, naše společnost již pokročila natolik, že je zkrátka nepotřebuje. Jistě, některé fanoušky to může ranit. Avšak zdá se, že roboti podobní lidem stále zůstanou jen zábavnou kuriozitou, a masově se nijak nerozšíří. Alespoň ne tak, jak to autoři předpovídali.
