Nevím, co rozebírají dnešní děti. Budíky jsou elektronické, netikají, takže nikoho z nich nezajímá, kdo to v té chaloupce přebývá. Děti přítomnosti však mohou rozebírat počítač. Neříkejte, že vás někdy nezajímalo, co to uvnitř v té skříni, nebo krabici je. Nebo, že vás při poruše něco nenutilo strčit dovnitř šroubovák. Koho by to nelákalo. Každého kluka, každého muže. Jen ženy to nechává v klidu. Nuže, co je v počítačové skříni vám mohu prozradit a můžeme se tam podívat společně. Jinak, já vám nedoporučuji jej rozebírat, ledaže máte nějaký stroj již na vyhození.
Ono totiž může dojít k výboji, nemáte-li náramek a pak se smíchy neudržíte. Takže hlavní věcí je zde mateřská deska. Na ní jsou důležité komponenty a mezi nimi ten nejdůležitější, totiž procesor. To je vlastně srdce celého počítače a poznáte ho podle bodlin. Ty jsou na něm kvůli chlazení. Aby se moc nepřehříval. U něj platí, čím více gigahertz, tím je počítač rychlejší. Ve vší stručnosti. Nedaleko je umístěna RAM paměť. Takové úzké a placaté destičky. Ta pomáhá procesoru v jeho práci a opět platí, čím více RAM, tím je počítač svižnější. Docházíme k další důležité věci, a tou je sklad.
Já tak říkám hard disku, kde se skladuje vše, co jste na počítači udělali, napsali, nakreslili a nějak uložili. Tento disk si můžete rozdělit na další, kvůli pořádku, ale v podstatě to být nemusí. Jsou tu ještě plotničky a ramínka. Ty kmitají nad plotničkami velkou rychlostí a zapisují nebo čtou data. Hard disk, tedy pevný se tomu říkalo jen proto, že byl v počítači napevno. Když byla ještě ta hezká doba vypalování a podtékání bufferů, měly počítače vypalovací zařízení. Tam se strkaly DVD a CD placky, na který jste si mohli uložit cokoli a pak třeba darovat. V dnešních dobách USB snad již nikdo nevypaluje, a tak tyto mechaniky mizí do propadliště dějin. Stejně jako diskety před nimi. Nuže, to jsou ty nejdůležitější věci v počítači.
