Vzpomínám si na svoji maminku, když jsem byla malá, jak mi pořád říkala, že nemá ráda zimu. Já jako dítě jsem tohle nikdy nechápala, protože jsem měla na zimu jiný pohled a těšila jsem se vždycky na to, jak napadne sníh, a hlavně jak krásně poletuje. Měla jsem radost z toho, že když vyjdu ven, tak bude všude krásný sníh a já si můžu postavit krásného sněhuláka. Tohle jsem vždycky zbožňovala, a moje maminka na to vždycky byla vysazená, a vždycky vzala koště a lopatu a shrnovala sníh a hrozně u toho nadávala. Kolikrát jsem si říkala, že nechápu, proč tak nadává, vždyť je to tak úžasné, ale já jsem to brala jako dítě a ona to brala z pohledu dospělé osoby, která všechno viděla jinak.
Trošku mě mrzelo, že moje maminka tak nadávala a nesnažila se mě udělat trošku šťastnější, abych měla radost ze sněhu, ale brala jsem to spíše jako dítě, že to bylo pro mě negativní, protože já jsem měla radost a ona mi to strašně jako kdyby znechucovala. Tohle by se dít nemělo, i přesto, že ta zima je hrozná a šeredná, jenom tím, že takhle škaredě napadne, tak prostě na druhou stranu bychom se měli snažit dětem vytvořit tu zimní radost. Jakmile jsem ale už vyrostla, vnímám to už přesně jako moje maminka. Představte si, že když napadne sníh, nadávám, musím zametat celé auto, protože je od sněhu, a už jsem jen nervózní z toho, že zase musím vyjet, když prostě napadl ten sníh. Vždycky beru na vědomí to, že musím svoje auto nastartovat, musím je rozmrazit, abych vůbec někam jela, a potom hlavně musím jet pomalu, abych se někde zbytečně nevybourala a někde mi to neuklouzlo. Každý člověk vidí všechno jinýma očima, jak dítě, tak dospělý člověk, a každý člověk má prostě svoje názory. Někomu zima vůbec nic nedělá a vůbec nikomu nevadí, že dokonce jede autem, protože někdo je přesně tak dokonalý řidič, jak o sobě říká. Já ale dokonalá nejsem.
Myslím si, že každý může udělat chybu, a proto je hlavně důležité, aby člověk jezdil opatrně a tolik si nevěřil, protože nikdy nevíte, co vás může potkat na těch silnicích, a to právě když je zima a na silnicích to opravdu hodně klouže. Člověk se hlavně musí snažit jezdit opatrně, přemýšlet nad tím, jak jede, a hodně přemýšlet nad tím řízením, protože jakmile už ví, že ten sníh napadl, tak je to nemilé, ale na druhou stranu si myslím, že každé dítě má rádo sníh a neuvědomuje si, že by se mohlo něco stát, něco špatného, protože děti mají svoji fantazii, berou život trošku jinak, a je potřeba, aby si to myslely, protože to je pro ně ten nejkrásnější dar, který v dětství mají. Dětství by mělo být bezstarostné, radostné a ne zbytečně stresující.
